S Jirkou bychom v dubnu oslavili 17. výročí svatby. Bohužel na začátku března, jen 14 dní po oslavě jeho 40.narozenin přišel obrovský šok, kdy mi bylo policejním interventem sděleno, že tragicky zemřel...
Na prvním místě byla vždy pro Jirku rodina, byl to milující manžel a hlavně skvělý táta našich třech dětí - Vítka, Vašíka a Elenky.
Byl to také sportovec tělem i duší...nejen úspěšný karatista s černým pásem a vášnivý fanoušek vítkovických hokejistů, sport celkově ho naplňoval a měl nadání snad ve všech jeho odvětvích.
Před dvěma lety se život naší rodiny ze dne na den obrátil Jirkovou hospitalizací a sdělením diagnózy autoimunitního plicního onemocnění sarkoidóza.
Byl nucen užívat vysoké dávky kortikoidů a to mělo za následek spoustu nežádoucích účinků. Těžce se po roční nemocenské vracel nejen do pracovního procesu, ale také sportovní aktivity byly téměř pasé kvůli problémům s dýcháním.
Svému milovanému karate se věnoval alespoň tím, že se snažil předávat své zkušenosti mladé generaci.
V posledních týdnech se fyzicky začínal cítit lépe a tak pomalu zkoušel i sportovat.
Pár dní před plánovanou rodinnou dovolenou na horách si před odpolední směnou jel sáhnout na sníh a trochu zajezdit na svém milovaném snowboardu, ale domů už se bohužel nevrátil, po nárazu do stromu na místě podlehl zranění.
